Brumle
Pojmenování brumle
Název brumle pochází z latinského slova crembalum (nepotvrzeno). U nás známe brumli pod názvy (podle regionu) grmle, grumla, drmle, brumejzla, brumla, brumle, bruslička, brumlačka, drumblička, drumble, drnkačka.
Konstrukce a vlastnosti brumle
Jedná se o idiofon s jedním jazýčkem rozkmitávaným prstem, akusticky vázaným na ústní dutinu hráče. Evropské brumle jsou železné, mají tvar písmene omega, mezi jejímiž prodlouženými, do břitu vybroušenými rovnoběžnými konci prochází v ose nástroje tenký ocelový jazýček. Při hře se konce nástroje opírají o zuby, mezi nimiž může jazýček volně kmitat. Ústní dutina tak tvoří rezonátor. Brumle se dvěma či více různě laděnými jazýčky se pro velmi malou hlasitost neprosadily. Pevné mechanické spojení osmi až šestnácti brumlí, tzv. aura (německý vynález z poloviny 19. století), se dodnes uplatňuje pouze v Rakousku a v jihovýchodním Německu. Brumle vydávají tiché, jemně se chvějící tóny, slyšitelné jen v blízkosti hráče nebo v menším uzavřeném prostoru.
Hlavní části brumle
1. The ring of the frame (tierbes). 2. The frame (syngaakh). 3. External cheeks of khomus (tas iedes). 4. Internal cheeks o the frame (iss iedes). 5. The tongue (tyl). 6. The knee of the tongue (khokhuora). 7. The tip of the tongue (chyychaakh).
Druhy brumlí
Brumle rozdělujeme na heteroglotní a idioglotní. Heteroglotní jsou tvořeny jedním materiálem, ze kterého je pouze vyřezán tvar, odpilován materiál. Typickým příkladem heteroglotní brumle jsou vietnamské danmoi, které jsou nejčastěji vyrobeny z mosazného plechu. Idioglotní brumle jsou tvořeny nejčastěji pevným rámem a zalisovaným, nebo jinak uchyceným jazýčkem. Jazýček je z podélně tažené oceli, nebo bývá dodatečně kalen, aby získal potřebné mechanické vlastnosti.
brumle heteroglotní - zubní
brumle idioglotní - retní
Historie brumle
V českých zemí nalezly uplatnění především jako dětské hudební hračky nebo jako nástroje pouhé „osobní potřeby“, na rozdíl od lidového prostředí, například v někdejší Podkarpatské Rusi, kde jsou ještě dnes při venkovských svatbách často jedinými hudebními nástroji. Kuriózně působili ojedinělí koncertní hráči na brumle, jako např. český hudebník Franz Kunert , kteří v letech 1810 – 1830 pořádali koncerty v mnoha evropských městech. Našli se i skladatelé, kteří tomuto nástroji věnovali několik skladeb. Brumle jsou celosvětově rozšířeným hudebním nástrojem. Jsou vyráběny z kovu, ze dřeva, z kosti, z velrybích kostic. Pro Evropu je příznačná jejich výroba ze železa (podkůvka) a oceli (jazýček).
První evropské doklady o užití brumlí pocházejí z konce 10. století. V českých zemích jsou archeologickými nálezy doloženy již na konci 13. století. Od té doby se jejich tvar a hudební možnosti prakticky nezměnily. Od druhé třetiny 16. století byly prodávány na trzích jako výrobky místních kovářů. Značnou zásluhu na jejich rozšíření měli také kočující cikánští kováři.